Historie společnosti

Průmyslová výroba civilních letadel má u nás dlouholetou tradici, společnost Zlínská letecká a.s. (ZLAS) založil už v roce 1934 J. A. Baťa.

Firma Baťa počala zřizovat vlastní letecký park již v polovině dvacátých let minulého století, kdy pro svoje potřeby zakoupila od vojenské správy vyřazovaná školní letadla Albatros B II. S tím je spojeno i jméno Jindřicha Broučka, prvního, dá se říci továrního pilota firmy Baťa. Už v roce 1932 byla zřízena letecká škola Zlin Air School. Začátky letecké výroby řídil Ing. Dohnálek (na dolním snímku), konstruoval Ing. Kryšpín. Snímek před 1. internátem ve Zlíně

V roce 1933 firma Baťa financovala výrobu prvních kluzáků ve Zlíně. Prvním sériovým letadlem vyráběným ve Zlíně se stal kluzák Z-I, konstruovaný ing. Janem Kryšpínem. Následoval postupný vývoj dalších bezmotorových typů Z-II až Z-X. Kluzák Zlín I nad internáty, kde se v té době i létalo (starty „gumicukem“) Je třeba přiznat, že Baťův smysl pro reklamu byl značný. Na jedné schůzi J. A. Baťa prohlásil, že si přeje, aby rozvoj zlínského letectví byl takový, aby co nejdříve měl každý pošťák letadlo

Prvním motorovým a současně nejúspěšnějším typem byl celodřevěný štíhlý dolnoplošník označený Z-XII, který se stal v předválečném sportovním letectví pojmem. Později byl vzorem pro sérii strojů označených Z-212. Byl poháněn nejprve původním americkým motorem Continental. Brzy do něj byla vestavěna domácí kopie tohoto motoru zn. Persy, jehož výrobou zahajovalo svou činnost motorářské oddělení ZLAS.

Sériově vyráběný letoun Z-XII konstrukce J. Lonka. Verze s otevřenou kabinou		Skupina Zlínů Z-XII při leteckém dnu na letišti v Otrokovicích

V roce 1937 zkonstruoval Ing. Lonek velmi rychlé cestovní nebo-li kurýrní letadlo Z-XIII, elegantní celodřevěný dolnoplošník, opatřený přistávacími klapkami a stavitelnou vrtulí typu Ratier. Bylo pozoruhodné velkou rychlostí až 350 km/hod. Pro válečné události v roce 1939 však v jeho vývoji nebylo pokračováno a byly přerušeny i další projekty.

Dne 15. března 1939 v 15 hod. došlo k obsazení letiště v Otrokovicích Němci. Byli zatýkáni piloti a techničtí pracovníci. Během války byly v podniku pro německý Wehrmacht vyráběny licenční letouny typu Klemm Kl-25 a Bücker Bü-181, kterých bylo vyrobeno 723 kusů. Licenční Bü-181 s motorem Hirth HM-504A (viz poválečné Z-181, 281, 381)

Po osvobození v roce 1945 podnik přechází pod státní správu. Ihned po ukončení války v roce 1945 začala výroba dvoumístných sportovních letadel Z-181, na které byly montovány německé motory. V podstatě to byl upravený Bü-181. Později se do nich začaly montovat motory vlastní výroby. Tyto letouny pak měly označení Z-281 a Z-381. Celkem jich bylo v letech 1945 – 1951 vyrobeno 465 kusů. Ihned po válce začala i výroba nových letounů vlastních konstrukcí, které byly tajně připraveny během války. V roce 1946 byl zaveden do výroby motor Toma 4, posléze nahrazený motorem Walter Minor 4 (Z-381).

Z – 281 – varianta Bü-181 s motorem Toma 4		Prototyp poválečné dvoumotorové Z-20, s dobrými letovými vlastnostmi, nedoznal sériové výroby

Realizuje se vývoj jediného dvoumotorového letounu vyrobeného v Otrokovicích, Z-20 s motory Argus, ale k sériové výrobě není vydán souhlas – letoun poněkud předběhl úspěšnou éru aerotaxi.

V průběhu vývoje tohoto typu se objevuje i čtyřsedadlová verze motorového letounu Z-122. Jsou postaveny pouze dva prototypy, které však dobře slouží pro tovární přepravu a aerovleky větroňů.

Ze snahy dát sportovním letcům letoun s nejmenšími provozními náklady se přikročilo k rekonstrukci Z-22 v sériovém provedení s motorem Praga. V Otrokovicích bylo vyrobeno 31 kusů a dalších 170 kusů v Kunovicích.

Jeden ze dvou strojů Z – 122 (zde ještě s označením Z-22 na kormidle)		Letoun Z-22 s motorem Praga

Koncem roku 1945 se dostal do výroby zdařilý motorový letoun smíšené konstrukce Z-26, určený pro základní výcvik a nácvik akrobacie a vlek větroňů. Založil tím slávu rodiny Trenérů, kterých se v 6typech a 15 verzích vyrobilo v letech 1947 – 1974 celkem 1493 kusů.

Souběžně s motorovými letouny probíhala i výroba bezmotorových letadel. V roce 1949 byl zalétán větroň Z-124 Galánka. Patrně nejslavnějším typem větroně, konstruovaným v Otrokovicích, byl větroň Z-25 Šohaj, kterého se vyrobilo celkem 101 kusů, jeho modifikace Z-125 celkem 277 kusů a další. Větroň Z-125 Šohaj byl i exportován do Maďarska, Polska a Rumunska.

V roce 1948 začal podnik s výrobou navijáků Herkules, kterých se zhotovilo téměř 700 kusů. V 50. letech se podnik vedle výroby letounů zabýval řadou dalších výrobků, např. výrobou hydraulických zvedáků Mailers-Benz nebo montáží dieselových stabilních motorů Škoda, výrobou dřevěných vrtulí, v kooperaci výrobou přistávacích klapek a křídel, opravami letounů, produkcí podvozkových kol, dílů pro osobní vozy, motocyklovými díly atd. V letecké výrobě pokračoval podnik dalšími typy vývojové řady Z-26, Z-126, Z-226 T „Trenér“ a vlečný Z-226 B „Bohatýr“.

V roce 1956 byl zalétnut cvičný letoun Z-226 „Trenér 6“ a tím začala éra na mezinárodní akrobatické scéně, kdy se účast letounů řady TRENER s našimi i zahraničními piloty pohybovala nad 60 %. Později byl TRENER Z-226 upraven jako jednosedadlovka s označením „Akrobat“, typ Z-326 se sklápěcím podvozkem a další úspěšné modifikace Z-526. Výroba TRENERů skončila v roce 1974 letounem Z-726. Zlín Z-126 „Trenér“ před přeletem k zákazníkovi do zahraničí

V roce 1958 až do roku 1963 byl podnik pověřen výrobou vrtulníků HC-2 zkonstruovaných v Leteckém výzkumném ústavu v Praze, který se dokonce objevil na listině rekordů FAI. Následovaly další modifikace. V roce 1962 šéfpilot Berg vytvořil národní výškový rekord 5345 m s vrtulníkem Z-35. Vrtulník HC-2

V 60. letech ve spolupráci s konstruktéry z Kunovic vzniká speciální dvoumístný zemědělský letoun XZ-37, kterého se vyrobilo celkem 729 kusů.

V roce 1965 udělila mezinárodní letecká federace FAI podniku „Diplome D´Honneur“ za úspěchy dosažené při rozvoji školních a akrobatických letadel.

Současně vznikala v Otrokovicích stavebnicová řada Z-40. Roku 1967 byl zalétán školní, sportovní a plně akrobatický Z-42, kterého bylo vyrobeno 193 kusů. V roce 1968 byl představen další čtyřmístný Z-43, kterého bylo do roku 1993 vyrobeno 176 kusů. Již v sériové výrobě se u Z-43 objevila verze se zástavbou motoru Textron Lycoming označovaná jako Z-143 L, která získala oblibu a jeho modifikace Z-143 LSi je v současném výrobním programu.

Zlín Z-42 a Z-43 nad Vysokými Tatrami		Akrobatický ZLIN Z-50

V roce 1973 vedení podniku rozhodlo o vývoji nového akrobatického letounu s cílem prosadit se na mistrovství světa v letecké akrobacii v roce 1976 v Kyjevě. Konstruktéři vyprodukovali nový akrobatický speciál Z-50L s americkým motorem Textron Lycoming. V Kyjevě začala medailová série „padesátek“ a trvala až do roku 1985! Všech verzí a přestaveb bylo vyrobeno celkem 80 kusů.

Ve snaze udržet krok s tendencemi uplatňovanými ve světě modifikoval v roce 1978 Moravan Z-42 novou verzí Z-142, které bylo spolu s další modifikací Z-142 C + CAF vyrobeno téměř 400 kusů. Posledním dvousedadlovým cvičným typem je Z-242 L a v současném výrobním programu je nosným typem. Zástavba motoru Textron Lycoming a certifikací ve 14státech včetně USA a Kanady mu otevřelo severoamerický trh.

V polovině 60. let byla znovu založena letecká škola Zlin Air School. Po roce 1989 začala pracovat, v roce 1990 se dvěma zákazníky, o rok později již se šedesáti. V roce 1992 měla na stojánce 5 letadel. Nesmíme zapomenout ani na akrobatickou soutěž Zlin Air Cup, na letounech Z-42 a Z-142, která se stala i společenskou událostí a které se zúčastňovalo každoročně mnoho pilotů ze zahraničí!

Rok 1989 znamenal zánik Moravanu jako národního podniku a vznik akciové společnosti. Po roce 1990 se Moravan a.s. Otrokovice stává dceřinou společností holdingu Aero a.s., v dalších letech se několikrát mění vlastníci společnosti a dochází k restrukturalizacím a konkurznímu řízení.

V červenci 1997 se firma musela potýkat ještě s jednou pohromou, kdy se prodrala řeka Morava korytem a areál zatopila stoletá voda. Výrobní areál je zatopen do výše 1,5 m a letiště do výše 2 m. Výroba musela být po nějakou dobu přerušena, škody vyčísleny na více než 395 mil. korun, přičemž ztráta na produkci vyčíslena na 158 mil. korun.

V lednu 2006 navštívil Moravan Thomas Bata jr. V únoru 2007 Moravan přešel do vlastnictví QucomHaps Holding Ltd. a změnil svůj název na Moravan Aviation s.r.o.

V roce 2009 byla znovu založena společnost ZLIN AIRCRAFT a.s., která hodlá pokračovat na základech původní Baťovy Zlínské Letecké jako výhradní výrobce sportovních letadel ZLIN.

Slovy filosofa: Dějiny jsou sled krizí, které dodatečně vysvětlujeme! Nemáme v úmyslu rozebírat historické momenty naší společnosti. Za více než 80 let historie jsme dokázali vyrobit okolo 7200 letadel pro zákazníky do více jak 50 zemí! Z toho: 9 typů kluzáků, 12 typů větroňů, 64 typů motorových letadel včetně přestaveb, 4 typy vrtulníků, 3 typy navijáků, 7 typů motorů a minimálně 15 typů letounů, které zůstaly jen v projektu!

ZLIN AIRCRAFT navazuje na tradice společnosti Zlínská letecká ve výrobě cvičných, akrobatických a víceúčelových letadel značky ZLIN.

Nedílnou součástí výroby byly a jsou kromě výroby a oprav letadel další i mezinárodní projekty zaměřené k podpoře výroby malých dopravních, akrobatických, sportovních a jiných letadel, zejména výroba leteckých kol a brzd a padákových dílů.

Komponenty a náhradní díly vyrábí společnost ZLIN AIRCRAFT a.s. v rámci partnerské spolupráce rovněž pro letouny L-410, L-610, větroně L-23, L-33 a mnohé další typy. Mezi výrobky jsou i vystřelovací sedačky, stabilizátory a směrovky.

Dodnes je společnost významným výrobcem podvozkových kol a brzd s mnohaletou tradicí. Její výrobou „prošly“ podvozkové systémy pro letouny, které byly používané v naší armádě. Například pro MIG 15, 19, 21, IL 10, IL 14, JAK 11, AN 28, L-60 Brigadýr, Ae-45, L-200 Morava a další.